Od roku 2014 byla zcela zrušena daň dědická u všech fyzických i právnických osob.

Úplné zrušení daní nastalo skutečně v případě dědění pro všechny poplatníky, ale u daru tomu tak není.
K 31. 12. 2013 byl zrušen zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí.
V případě darování a dědění mezi osobami zařazenými do I. a II. skupiny (příbuzní v řadě přímé a pobočné) bylo také aplikováno osvobození od daně a nebyla ani povinnost podat daňové přiznání.

Dědění a darování se přesunulo do zákona o daních z příjmů

Celá problematika dědění a darování se přesunula ze zrušeného zákona o trojdani do zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů („ZDP“). Otázku dědění nemusíme v daních již řešit, protože zákon o daních z příjmů považuje bezúplatný příjem z nabytí dědictví za osvobozený, a to jak pro fyzickou osobu (viz § 4a písm. a) ZDP), tak pro právnickou osobu (viz § 19b odst. 1 písm. a) ZDP).
Darování je v zákoně o daních z příjmů zakotveno v nově používaném slovním spojení bezúplatný příjem. Dá se říci, že se ze zákona o trojdani přesunula prakticky všechna osvobození pro fyzické osoby.
Známé pravidlo, že darování mezi příbuznými a manželi nepodléhá daním, zůstalo zachováno i v daních z příjmů. Ostatní darování však již podléhá zdanění sazbou daně z příjmů, což v některých případech může být poměrně více, než kolik činila daň darovací do konce roku 2013.

Nabytí daru u právnické osoby

Od roku 2014 se u darů uvádí bezúplatný příjem v řádném daňovém přiznání k dani z příjmů, a daň se tedy hradí automaticky bez vyměření. Sazba daně z příjmů aktuálně činí 19 % (u daru do roku 2013 by vyšší sazbu platily až od hodnoty daru 10 mil. Kč, přičemž nejnižší sazba byla do 1 mil. Kč 7 %).
 
Veřejně prospěšní poplatníci, kteří jsou vymezeni dle § 17a ZDP (dříve poplatník, který nebyl založen nebo zřízen za účelem podnikání, byť se definice ne zcela kryje s původní – např. již jimi nejsou společenství vlastníků jednotek a profesní komory) mají i nadále osvobozeny dary (nově tedy bezúplatné příjmy), pokud je použijí pro vymezené účely nebo na kapitálovou dovybavenost. Pokud nemají žádné zdanitelné příjmy, nemusí ani podávat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob a ani oznamovat, že jim žádná daňová povinnost nevznikla (což mají všechny ostatní právnické osoby kromě společenství vlastníků jednotek, byť by vůbec nevyvíjely činnost). Mnoha spolkům tedy odpadá administrativní starost v podobě podávání daňového přiznání na přijaté dary, byť je do konce roku 2013 stejně nedanily. Od roku 2014 jsou tyto dary považovány za bezúplatný příjem osvobozený od daně z příjmů podle § 19b odst. 2 písm. b) ZDP.

Kdy nemusíte platit daň z příjmu z prodeje nemovitosti

Nemovitost vlastníte alespoň pět let

Platit daň z příjmu při prodeji nemusíte, pokud jste nemovitost vlastnili déle než pět let. V případě dědictví se lhůta zkracuje o dobu, po kterou ji předchozí majitel v linii přímé (prarodiče, rodiče, děti) vlastnil. Od daně ale nebudete osvobozeni, pokud prodávaná nemovitost je, nebo pět let před prodejem byla zařazena do obchodního majetku.

V nemovitosti bydlíte alespoň dva roky

V případě, že prodáváte vlastní nemovitost, ve které jste zároveň bezprostředně před prodejem bydleli minimálně dva roky, opět se na vás daňová povinnost nevztahuje.

Prodej za účelem zajištění bytové potřeby

Daň z příjmu také nemusíte platit, pokud jste v nemovitosti bydleli a příjem z jejího prodeje použijete k řešení vlastní bytové situace. Tedy například ke koupi nového bydlení či k rekonstrukci. Ovšem zisk z prodané nemovitosti musíte investovat nejpozději do jednoho roku následujícího po roce, v němž jste peníze z prodeje dostali. Pokud je příjem z prodeje větší, než kolik investujete do nového, je od daně osvobozena pouze ta část, kterou jste využili na uspokojení bytové potřeby. Zbytek podléhá zdanění v běžné patnáctiprocentní sazbě.

Nemovitost jste získali v dědictví

Nabytí nemovitosti formou dědictví je vždy osvobozeno od daně. Není přitom podstatné, zda se dědí v rámci přímé či vedlejší linie nebo bez rodinné vazby. Dědici však mohou vzniknout další povinnosti. V případě, že jste zdědili nemovitost v hodnotě vyšší než pět miliónů korun, jste povinni to oznámit správci daně, a to do konce lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém jste příjem obdrželi.

Nemovitost jste získali darem

V případě, že jste nemovitost dostali darem od příbuzného v přímé nebo vedlejší linii nebo od osoby, se kterou jste žili nejméně jeden rok bezprostředně před darováním ve společné domácnosti, je tento příjem od daně z příjmu osvobozen.

U nemovitostí s hodnotou vyšší než pět miliónů korun zůstává oznamovací povinnost vůči správci daně. Tu není radno brát na lehkou váhu, protože s ní jsou spjaté, stejně jako v případě dědictví, pokuty.

Pro nemovitosti nabyté od roku 2021 platí časový test 10 let.

Pojem bydliště je definován § 2 odst. 4 ZDP. Bydlištěm poplatníka na území ČR se rozumí místo, kde má poplatník stálý pobyt za okolností, z nichž lze usuzovat jeho úmysl trvale se v tomto bytě zdržovat. Bližší definici stálého bytu potom doplňuje pokyn GFŘ D-6. Pokud jste měli v prodávané nemovitosti bydliště bezprostředně před prodejem, zkracuje se tato lhůta (časový test) na 2 roky.

POZOR: V obou případech pro podnikatele platí, že nemovitost po celou dobu trvání příslušné lhůty (tedy 2 nebo 5 let) nesmí být zahrnuta v obchodním majetku.

 

Rozkaz k vyklizení

 

Rozkaz k vyklizení představuje nový, jednodušší způsob, jak se pronajímatel může domoci vystěhování bývalého nájemce, který v bytě neoprávněně zůstává. Oproti klasickému soudnímu řízení je rychlejší, levnější a umožňuje přímý výkon rozhodnutí, pokud nájemce nepodá odpor. 

Od 1. ledna 2026 vstoupí v účinnost novela občanského soudního řádu, která zavádí nový právní institut nazvaný rozkaz k vyklizení. Tento nástroj má zjednodušit a zrychlit situace, kdy nájemce po skončení nájmu odmítá byt či dům dobrovolně opustit. Dosud musel pronajímatel podávat klasickou žalobu. Nově bude možné, aby soud rozhodl rychleji, pokud budou všechny podklady jasné a dostatečné. 

Jak rozkaz k vyklizení funguje 

Rozkaz k vyklizení je obdobou platebního rozkazu, který se již používá pro peněžité spory. Soud jej může vydat bez slyšení nájemce a bez klasického soudního jednání. Nájemce pak má 15 dnů na odpor, jinak se rozhodnutí stává pravomocným rozsudkem a pronajímatel může rovnou zahájit exekuci a požadovat vyklizení bytu – v krajním případě i prostřednictvím soudního exekutora. 

Aby soud mohl rozkaz vydat, musí být splněny tři základní podmínky: 

  1. Nájemní vztah skutečně skončil (například uplynutím doby, dohodou nebo platnou výpovědí). 
  2. Pronajímatel nejméně 14 dní před podáním návrhu písemně vyzval nájemce, aby byt dobrovolně vyklidil.
  3. Pronajímatel doloží vlastnictví nemovitosti, například výpisem z katastru. 
Návrh se podává k okresnímu soudu, v jehož obvodu se nemovitost nachází. K návrhu je třeba přiložit: 
  • nájemní smlouvu, 
  • doklad o skončení nájmu (např. výpověď nebo dohodu), 
  • výzvu k vyklizení, 
  • a doklad o vlastnictví (bytu nebo domu). 

Soud poté z předložených důkazů posoudí, zda má pronajímatel na vyklizení nárok. Pokud ano, vydá rozkaz, v němž nájemci uloží povinnost byt do 15 dnů vyklidit nebo podat odpor. 

Možnosti obrany nájemce 

Nájemce se může proti rozkazu bránit podáním odporu. Musí ho odeslat do 15 dnů od doručení a současně uvést důvody, proč s rozkazem nesouhlasí – například že nájem stále trvá nebo že výpověď byla neplatná. Nestačí pouhé konstatování, že nesouhlasí s rozkazem. 
Spolu s rozkazem dostává nájemce i výzvu podle § 114b občanského soudního řádu, která mu ukládá, aby do 30 dnů své námitky podrobně popsal a přiložil důkazy. Pokud to neudělá, má se za to, že nárok pronajímatele uznává, a soud může rozhodnout rozsudkem pro uznání – tedy bez dalšího dokazování. 
Naopak odpor postavený jen na osobních nebo sociálních důvodech (např. nemoc, finanční nouze, nedostatek jiného bydlení) nebude důvodem k zamítnutí rozkazu. Tyto okolnosti nejsou právním důvodem pro další užívání bytu. 

Význam a přínos nové úpravy 

Cílem zavedení rozkazu k vyklizení je zrychlit a zlevnit proces navrácení nemovitosti jejímu vlastníkovi. Nová úprava by měla umožnit, aby soud rozhodl během několika týdnů, a nejpozději do šesti měsíců. 

Z pohledu pronajímatelů jde o účinnější ochranu jejich práv a majetku. 

Zákonodárci i ministerstvo spravedlnosti očekávají, že nový postup uleví soudům, omezí zneužívání bytů po skončení nájmu a zlepší fungování trhu s nájemním bydlením.